9.11.2013

Přikrmování zvěře

Dnes po obědě jsme opět s dětmi vyrazili do lesa ke krmelcům, aby jsme zvěři donesli něco dobrého... U prvního krmelce bylo v samozásypu prázdno a tak jsme tam vysypali celý pytel ječmene, který jsme měli předem nachystaný a dovezl nám ho tam přítel našeho kroužku a bývalý myslivec Laďa Motl. Do krmelce jsme také dali připravené dužnaté krmivo, které si každý člen vzal jako vždy z domu sám. Lesem jsme se potom dostali i ke druhému krmelci,kde jsme také zakrmili a protože jsme měli dostatek času a nikam jsme nespěchali, rozhodli jsme se, že si zahrajeme hru na slídění kachny v rákosí.

Z mysliveckého pohledu ke kachně neodmyslitelně patří i její lov, vábení a samozřejmě nepostradatelná pomoc čtyřnohých kamarádů - loveckých psů. Bez nich bychom se u vody neobešli. Mezi slídiče patří anglický kokršpaněl, anglický špringlšpaněl, velššpringlšpaněl a německý křepelák. Pro slídění kachny samozřejmě potřebujeme rybník s hustým porostem rákosí. Vymezili jsme si tedy kousek místa, náš rybník, kde se hra odehrávala. K vlastnímu slídění jsme vybrali dvojici, ve které byl jeden prchající kachna a druhý vytrvalý slídič. Ostatní se rozestavili a vytvořili rákosí. Kachna i slídič měli zavázané oči a pouze na sebe volali, pes štěkal a kachna káchala a to tak, že když jeden z dvojice zavolal, druhý se musel ozvat. Pro hru je důležitý klid, aby hráči mohli poslouchat pohyb toho druhého a volali na sebe jen tehdy, když si nebudou pozicí protihráče jisti. Voláním totiž sice zjistí kde je, ale zároveň upozorní sám na sebe.Hra byla stížena tím, že když slídič nebo kachna narazila do někoho z dětí představujícího rákosí, to zašumělo a upozornilo na neopatrný pohyb jednoho z nich. Je jen škoda, že nás na dnešním přikrmování nebylo víc, protože čím víc je dětí do hry, tím je hra zajimavější. Ve hře by se měl hodnotit nejlepší slídič, který kachnu vyslídí (dotkne se jí) a také nejdéle unikající kachna. Hru jsme přebrali od Vlčat z Hněvotína a určitě si ji někdy ještě zahrajeme.