18.4.2015

Poštolky na výletě v Ornitologické stanici – ORNIS Přerov

Další společný výlet našeho kroužku vedl do Přerova, kde se nachází Ornitologická stanice, která je součástí přerovského muzea. Název ORNIS, pod kterým ho několik posledních let návštěvníci znají, vychází z názvu „ornitologická stanice". Ornis nabízí spoustu zajímavých programů pro všechny zájemce, kteří se zajímají o přírodu a ornitologii.

Nás nejvíce zaujala expozice volně žijících ptáků, která představuje všech přibližně 400 druhů volně žijících ptáků, kteří kdy byli zjištěni na území České republiky. Z tohoto důvodu jsme si již předem domluvili prohlídku právě této expozice, dále sezonní výstavu o migraci ptáků s názvem „Táhni, ale vrať se“, prohlídku záchranné stanice a trvale handicapovaných ptáků ve voliérách a také prohlídku zahrady s budkami a krmítky.

V sobotu 18. 4. 2015 ráno jsme se tak vypravili ze Štěpánova vlakem do Přerova. Počasí nám příliš nepřálo, bylo zataženo a pršelo, ale i tak se nás nakonec sešlo i s některými rodiči dětí vcelku dost. Postupem času se přece jen začalo vyjasňovat a po příjezdu na přerovské nádraží již bylo po dešti. Cestou z nádraží k Ornisu jsme šli kolem řeky Bečvy a také kolem místních městských hradeb, které obklopují historické Horní náměstí a jsou dílem významného rodu Pernštejnů. Ještě před příchodem na místo jsme prošli kolem městského parku Michalov jenž je nejstarším a nejrozlehlejším okrasným sadem města Přerova.

Krátce před desátou hodinou jsme konečně dorazili do místní Ornitologické stanice, kde na nás čekala naše průvodkyně paní Kosturová. Odložili jsme si věci a šli jsme se podívat do přilehlých voliér, kde se nacházeli handicapovaní živočichové. Viděli jsme několik kání lesních, poštolku obecnou, kalouse ušaté a pustovky, čápa černého, také dlaska tlustozobého a kavku obecnou. Většina těchto ptáků měla poraněná křídla, ovšem kavka tam byla z jiného důvodu. Byla zřejmě odchovaná člověkem, pravděpodobně unikla, a protože napadala děti u školy, musela být odchycena a umístěna do Ornitologické stanice.

Po prohlídce voliér jsme si šli prohlédnout hnízda různých druhů ptáků. Viděli jsme soví hnízda, hnízda vlaštovek, rorýse a také hnízda netopýrů. Dozvěděli jsme se, že rorýs se s výjimkou hnízdního období téměř neustále zdržuje ve vzduchu, kde dokonce i spí, pije a páří se. Také to, že pokud se dostane na zem, není schopen sám vzlétnout. Protože nám začínala být zima, přesunuli jsme se do vnitřních prostor na prohlídku expozice volně žijících ptáků.

Ornis v Přerově disponuje opravdu širokou škálou volně žijících ptáků. Jsou tam exponáty od těch největších, např. labutě, která má ze všech u nás žijících ptáků největší vejce až po nejmenšího ptáčka Králíčka obecného. Nejen, že jsme měli možnost si celou expozici projít, ale také jsme k ní dostali velmi zajímavý výklad od naší průvodkyně. Dozvěděli jsme se například, že u kukaček kukají pouze samci a to jen na jaře a také, že když kukačka vkládá vajíčka do hnízda jinému ptákovi, je to vždy ten druh, kde se sama narodila a její vejce je velmi podobné právě vejci tomuto druhu ptáka. Děti také poznávali jednotlivé druhy hlasů s ptačí říše a nakonec jsme si celou expozici prošli sami a učili jsme se jak rozlišit např. krkavcovité, dravce, sovy, kachny, slukovité a další.

Na úplný závěr naší prohlídky jsme si prošli sezonní výstavu o migraci ptáků s názvem „Táhni, ale vrať se“. Tam si pro nás paní Kosturová připravila soutěž na pracovním listě, která se dětem velmi líbila. Určovali např. ptáky podle siluet, zjišťovali buzolou let čápa, jestli letí na zimoviště nebo zpět a další zajímavosti. Do určování a vyplňování pracovního listu se zapojili i rodiče dětí. Po dokončení soutěže došlo k vyhodnocení a děti dostaly drobné odměny.

Dnešní den byl opravdu velmi vydařený, prohlídka Ornitologické stanice se všem velmi líbila a naše průvodkyně byla také velmi příjemná. Dětem dokázala opravdu velmi poutavě povídat a dozvěděli jsme se spoustu nových a zajímavých věcí. Po ukončení prohlídky jsme se šli ještě občerstvit a na místním ohništi jsme si opekli špekáčky, které jsme si vzali na cestu. Po nasycení jsme poděkovali naší průvodkyni a plni nových zážitků jsme se vydali na zpáteční cestu. Zpět do Štěpánova jsme se vrátili krátce před šestnáctou hodinou.