21.-23.6.2019

Super závěrečný víkend na chatě Smrčník v Lipové-lázni, který ukončil 8. ročník Poštolek

Od pátku 21.6. do neděle 23.6.2019 jsme se s Poštolkami vydali na víkendový pobyt do Jeseníků, kde jsme zakončili už 8. ročník našeho mysliveckého kroužku. V pátek dopoledne jsme vyrazili vlakem ze Štěpánova směr Lipová-lázně a protože se nám většina věcí vezla autem na vozíku, měli jsme pouze to nejnutnější na cestu. Bob s Ondrou nám nejen odvezli vše potřebné, ale navíc se o nás celý víkend výborně starali po stránce proviantu. Po příjezdu do Lipové nás čekalo velmi nevlídné počasí (lilo jako z konve) a tak se pro nás Bob otočil několikrát autem. Cestu pěšky na chatu by zřejmě nezvládly ani naše přibalené pláštěnky. Na chatě už pro nás měli kluci připravený buřt guláš a teplý čaj, tak jsme si vybalili a pořádně jsme se posilnili. Když jsme byli posilněni a vybaleni, tak jsme se sešli v jídelně a řekli jsme si co nás čeká. Děti se rozdělily na čtyři družstva a každé družstvo si zvolilo svůj název. Protože jsme očekávali příjezd sokolníka, tak šlo o názvy dravců a sov. Z Poštolek se tak staly Káňata, Puštíci, Sokoli a Výrečci. Až do sobotního večera tak soutěžili v různých soutěžích o drobné ceny. Soutěže které se započítávaly byly hod šiškou na cíl, lesní detektiv, myslivecká latina, kdy mělo každé družstvo vymyslet nějaký příběh, dále skok přes švihadlo, hledání pokladu s různými úkoly po cestě za pokladem, prostorová paměť a také správné poskládání výřadu. V pátek navečer za námi přijel sokolník pan Nejman, s manželkou, který se mimo sokolnictví zabývá také biologickou ochranou letišť a přivezli nám ukázat několik dravců a sov konkrétně Výra velkého, Sovu pálenou, Sýčka obecného, Orla skalního, Raroha velkého, Sokola stěhovavého, Káně lesní a rudochvosté a samozřejmě také Poštolku obecnou. Každý pták měl své jméno na které slyšel a děti měli možnost si některé pohladit nebo podržet na sokolnické rukavici. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí a každý měl možnost se na cokoli zeptat. Při představování Magdy, což bylo Káně rudochvosté se Magda vysmekla a uletěla na nedaleký strom. Pan Nejman měl pak spoustu práce ji přemluvit, aby se vrátila, ale nakonec se přece jen přemluvit nechala. Panu Nejmanovi musíme velmi poděkovat, že za námi vážil cestu a přednášku o sokolnictví pro nás udělal. V sobotu jsme kromě celodenní soutěže po obědě (kdy jsme měli špenátovou polévku a každý dva velké řízky s bramborem) vyrazili také na výlet do jeskyně Na Pomezí, což nám příjemně vyplnilo čas a byla to velmi pěkná procházka i prohlídka. Po návratu si starší Poštolky začaly chystat pro ty menší noční stezku odvahy. Na večeři nám Bob s Ondrou připravili klobásy, kuřecí stehna a hermelín na grilu. Když jsme si dávali ty dobroty, tak přijelo auto a z něj vystoupil fotograf, který nás požádal, jestli si u lesa může udělat pár fotek novomanželů. Vystoupila tedy nevěsta s ženichem a šli do lesa. Potom nás ještě požádal o dvě děti, které by tam mohly běhat s dýmovnicí. Tak kluci šli a dělali při focení dýmovou clonu a mi jsme si užívali smradu z dýmovnic. Došlo také na vyhlášení výsledků soutěže. Každé družstvo dostalo nějaké sladkosti a vítězné družstvo Káňat ve složení Barča Opluštilová, Elča Ryšková, Emča Maňasová, Kristýnka Loutocká a Anička Loutocká dostalo ještě čokoládové medaile. Po večeři si děti daly ještě popcorn a melouna a před setměním jsme vypustili lampion štěstí. Potom už čekala stezka odvahy a nejdříve nebojácné děti začali s přibývající tmou dostávat strach. Stezka byla vedená částečně lesem a částečně neposečenou loukou a značená svítícími tyčinkami. Na konci na děti čekala Ivča, u stolu kde svítily svíčky a děti, které prošly stezkou se mohly podepsat na lejstro pro odvážné Poštolky. A že byla stezka velmi povedená můžu potvrdit na vlastní kůži. Nejdříve v lese u pařezu seděla bílá paní o kousek dál někdo brousil nože ocílkou, bylo slyšet strašidelné zvuky, přes louku přebíhalo před dětmi strašidlo v černém a zase se záhadně ztratilo a nakonec po kamenité cestě šel nějaký hrbáč a táhl za sebou lopatu. V té tmě to vypadlo opravdu věrohodně a strašidelně. Musím uznat, že se to starším Poštolkám za pomoci kuchaře Boba velmi povedlo. Když vystrašené děti přicházely k Ivče a podepisovaly se, byl to zajímavý pohled. Bylo si opravdu o čem povídat a spát se šlo až kolem půl dvanácté. V neděli už nás čekal závěrečný půlden. Nejdříve došlo na ocenění dvou našich členů, kteří navštěvovali kroužek od jeho založení a v letošním roce končí základní školní docházku. Za věrnost našemu kroužku dostala Elen Melcrová a Štěpán Janečka pohár, který jim bude připomínat těch téměř 8 let, které strávili mezi Poštolkami. Poděkování potleskem se dostalo i kuchařům, kteří se o nás opravdu velmi hezky starali a kdyby trval pobyt o něco déle, asi by jsme přijeli pěkně vykrmení. Jako každý rok nezapomněli Poštolky ani na nás a dostali jsme s Ivčou krásný balíček, kde byla čokoládová sovička, hrnečky s mysliveckým motivem, medovina, balzám na nervy s dodatkem, že je to na úterní a čtvrteční večery a také čaj štěstí. Bylo to od dětí moc pěkné a Štěpán Opluštil to ještě doplnil pěkným přáním. Potom už byl čas na zabalení věcí a úklid chaty. Na závěr jsme si ještě zahráli nějaké hry, dostali jsme svačinu a pití na cestu a vyrazili jsme na vlak. Cesta vlakem byla úmorná, ale zvládli jsme to a krátce po čtvrt na šest jsme dorazili do Štěpánova, kde už na děti čekaly rodiče. Byl to krásný výlet a ještě hezčí rok, který jsme si užili, ale teď už se všichni těšíme, že si odpočineme a načerpáme síly na další v pořadí již devátý ročník Poštolek ze Štěpánova.