29.9.2012

Návštěva Poštolek na srnčím ranči pana Scherera

Nápad navštívit pana Scherera a jeho srnčí ranč jsem dostal již minulý rok, když jsem se zúčastnil semináře O srnčí zvěři, který pořádal na podzim OMS Olomouc. Pan Scherer mě tam svým poutavým povídáním o srnčí zvěři natolik zaujal, že jsem si řekl, že jednou se k němu musím určitě vypravit.

Na konci loňského roku, když jsme s přítelkyní založili ve Štěpánově kroužek Mladých přátel myslivosti a ochránců přírody nám bylo jasné, že nejlepší by bylo tuhle návštěvu uskutečnit i s dětmi z kroužku.

Pravidelně jsme sledovali online kameru, kterou měl pan Scherer nainstalovanou do svých výběhů, a v nich jsme pozorovali srnčí zvěř. Jednou se dokonce přítelkyni podařilo zahlédnout pana Scherera, jak do kamery ukázal parůžek svého nejsilnějšího srnce Julínka, který ho právě shodil.

Na konci školního roku, když jsme měli po dětském dni, který jsme s Poštolkami pořádali, jsme se rozhodli oslovit pana Scherera, jestli by byl ochotný pro náš kroužek udělat nějakou přednášku popř. i s prohlídkou jeho srnčího ranče. Předběžně jsme se domluvili, že by to šlo a že tedy bude pouze nutné najít nějaký společný termín k návštěvě. O prázdninách tato akce uskutečnit nešla, protože bychom děti nedali dohromady a tak nakonec byl zvolen termín na konci září, konkrétně sobota 29.9.2012. Teď ještě bylo potřeba zajistit dopravu, protože vlak ani autobus nepřicházel v úvahu. Přece jen cesta hromadnou dopravou do Sudic byla více než složitá. Nakonec se ovšem vše vyřešilo a jeli jsme auty. Rodiče dětí se sami nabídli a nemuseli jsme tedy nic řešit.

V sobotu byl odjezd naplánován na 9:00hod. Cesta do Sudic měla trvat něco přes hodinu, ovšem nakonec se trošku protáhla. Byla stále z kopce do kopce a samá zatáčka a neudělala některým dětem moc dobře a nakonec jsme si museli kousek před cílem dát pauzu. U lesa kde jsme zastavili, jsme objevili několik pěkných mravenčích staveb, které dosahovali úctyhodných rozměrů. Do Sudic se nám nakonec podařilo dorazit po trošce bloudění chvíli před jedenáctou hodinou.

Tam už na nás čekal náš hostitel, který nás velice srdečně přivítal a pozval nás dál. Nabídl nám výborné koláče a další dobroty, které napekla jeho manželka, za což jí patří velké poděkování. Potom jsme se už mohli podívat do prvního výběhu, ve kterém byl desetiletý srnec Honzík, který zrovna přebarvoval do zimní srsti. Děti si mohly Honzíka i pohladit a moc se mu líbilo, když ho někdo poškrábal mezi slechy. Děti si rovněž ověřily své znalosti z myslivecké mluvy při popisu srnčí zvěře a také se dozvěděly, kde všude má srnčí zvěř pachové žlázy. Honzík nám také ukázal svou bojovou náturu, a když se trošku rozohnil, jezdil parůžky po okraji výběhu, jen to skřípalo. Při procházení dalších výběhů jsme si mohli prohlédnout i další srnčí zvěř, která je součástí srnčího ranče. Viděli jsme silného čtyřletého srnce Julínka, jehož trofej ve třech letech přesáhla hranici 200b CIC a samozřejmě i spoustu dalších. Také jsme se těšili, že uvidíme dva srnce parukáče, ovšem tyto srnce již pan Scherer neměl. Zřejmě se stali terčem někoho, kdo v sobě nemá ani kousek citu ke zvěři a rovněž úcty k práci druhých.

Když jsme si prohlédli všechnu srnčí zvěř, vrátili jsme se zpět k výběhu srnce Honzíka, kde pro nás měl náš hostitel připravenou přednášku o srnčí zvěři i s obrazovou přílohou. Nejprve dětem zdůraznil, že pokud najdou v přírodě opuštěné srnče, že na něj nesmějí chytat, protože srna je někde v povzdálí a srnčátko má pod kontrolou. Zároveň dětem řekl, že je potřeba tuto informaci co nejvíce šířit mezi veřejnost, tedy mezi kamarády ve škole, ale i mezi dospělými, kteří rovněž někdy nevědí, co si v takovém případě počít. Dále si děti mohly prohlédnout spoustu obrazového materiálu např. s porodu srny, shazováním, a vytloukáním parůžků, srnčí říje a dalších zajímavých informací o srnčí zvěři a to vše samozřejmě s velmi záživným a poučným výkladem. Byly také přichystané různé druhy parůžků a to jak shozů, tak parůžků připevněných na lebkách jiných srnců. K vidění byly také lebky z různě starých srnčat, včetně srnčete čerstvě narozeného, které skončilo pod kosou traktoru při jarních senosečích. Na této lebce nám bylo prakticky ukázáno, že srnčí zvěř se rodí s již vyvinutým mléčným chrupem. Pokud se chtěl někdo na něco zeptat, měl možnost a otázka mu byla zodpovězena. Také jsme se podívali do chatičky, kde jsme viděli spoustu srnčího paroží a dalších trofejí a vycpanin. Nejvíce nás pobavila vycpanina pivoně, která se všem moc líbila, a mladší děti přemýšlely, co je to za zvířátko a jestli opravdu existuje.

Když jsme si vše prohlédli a děti se dozvěděly vše, co je zajímalo, měl pro nás pan Scherer připravené občerstvení v podobě výborných špekáčků a také nezapomněl na pitný režim. Rozdělal se oheň a každý si opekl špekáčky podle chuti. Protože bylo celý den krásné počasí, poseděli jsme ještě na zahradě a příjemně jsme si popovídali o dalších věcech, týkajících se myslivosti.

Ani jsme se nenadáli a byla třetí hodina odpolední a museli jsme se pomalu chystat na odjezd. Na závěr jsme si ještě pořídili společné foto a pan Scherer se nám podepsal do naší kroniky, kde našemu kroužku popřál hodně úspěchů v další činnosti. Chtěli bychom mu touto cestou poděkovat za jeho vstřícnost, předání svých zkušeností a hlavně za příjemně strávený den, který byl pro všechny velkým zážitkem. Zároveň mu chceme popřát hodně štěstí v jeho záslužné práci a hlavně, aby měl kolem sebe co nejvíce takových lidí, kteří ho budou v jeho činnosti nezištně podporovat.